Zyxel bridge O2 VDSL

Po přestěhování k přítelkyni jsem se často potýkal s nefunkční wifi. Šlo o topologii hvězda s centrem v ADSL routeru/modemu Huawei od O2 a dvěma AP (každé vlastní SSID, každé jiný typ – alias co mi zbylo), pro pokrytí celého prostoru. Občas jsem se (a jak jsem později zjistil nejen já, ale i další členové domácnosti) připojil k WiFi a dostal adresu z úplně jiného rozsahu, než přiděloval Huawei. Já sám jsem to řešil vypnutím DHCP na svých zařízeních. Nakonec jsem to vzdal a podíval se tomu na zoubek. Ten, kdo tento guláš způsobil, původně jsem se domníval, že pouze zapomněl vypnout DHCP, ale nakonec se ukázalo, že možná nezapomněl. Adresa AP, totiž byla z tohoto neplatného rozsahu a dokonce byla i zapsána na papíru s popisem sítě. Vypnul jsem tedy DHCP, nastavil IP adresu z platného rozsahu, zapnul DHCP na svých zařízeních a síť začala šlapat, jako hodinky. (Které je ovšem potřeba občas natáhnout – restartovat Huawei.)

Časem došlo k povýšení ADSL na VDSL. To sebou samozřejmě neslo výměnu modemu. Přišel výstřelek moderní techniky Zyxel VMG1312-B30B. Co vedlo návrháře zařízení k tomu, aby vytvořili modem tak, že stojí na stojato a kabely se do něho strkají z boku – což má za následek nemožnost pověšení na zeď či jakoukoliv jinou možnost udělat z toho diskrétní zařízení, které nebude vidět ani překážet. Nechápu.

Stabilita firmware a jeho spolehlivost šla ruku v ruce s jeho designem. Ale stačilo jednou za čas restartovat, znovuoživit statické nastavení IP adres na zařízeních a šlo to. Tento stav mi však přišel neunostný a rozhodl jsem se do toho pořádně říznout. Povaloval se mi tu TP-Link WR842ND. Po zkontrolování compatibility listu OpenWRT jsem zajásal a rozhodl se do toho jít.

Instalace OpenWRT na TP-Link WR842ND

Podle open WRT wiki pracuje s tímto TP-Linkem aktuální verze (15.05.1). Stáhl jsem tedy binárku a zkusil nahrát přes webové rozhraní. Něco se původnímu firmware nelíbilo a neustále vracelo hlášku, abych vybral správný soubor.

Zlomit se mi to povedlo přejmenováním na wrt.bin, pak už vše proběhlo hladce.

Výchozí nastavení je perfektně funkční. Trochu poštelovat rozsahy adres, zapojit mezi lokální síť a modem a může se na internet. Tedy skoro. IPv6 nejelo.

Zyxel jako bridge

Problém byl v tom, že modem Zyxel stále routoval, poskytoval DHCP a na WAN portu TP-Linku tak byla lokální adresa 10.0.0.2 a nějaká IPv6, ale na přes tuto nešlo routovat.

Řešením tak je přepnout Zyxel do režimu bridge, kde bude fungovat čistě jako konvertor Ehernet <-> VDSL. Podle uživatelské příručky k modemu (konkrétně stránky 38 a dák) by mělo stačit přidat WAN službu bridge. Obrázky jsou zde chybně. A zobrazované nastavení neprojde. V místě s nastavováním priorit, je potřeba nastavit:

  • prioritu na 0
  • VLAN na 848 (zkrátka tu ve které je PPPoE).

To by teoreticky mělo stačit. Nestačí. V nastavení WAN služeb, je ještě potřeba přepnout PPPoE do módu bridge. Jak jsem to udělal, ztratil jsem k modemu přístup. Asi se zadařilo.

V routeteru TP-Link s OpenWRT, jak pak smazal WAN6. WAN jsem nastavil do módu PPPoE. Username a Login jsem nastavil na „O2“ (ale podle diskusí by to mělo být jedno). A voilà, internet se rozjel.

V internetových diskusích jsem se dočetl, že bych měl aktualizovat firmware. To naštěstí nebylo třeba, i když mě to znovu utvrdilo v názoru, že O2 je banda diletantů. Na stránkách byl dostupný firmware pro aktualiuzaci, který byl dokonce ještě starší než ten, jenž v modemu již je.

Sjednocení AP

Když už přístup na internet funguje, je možné pustit se do dalšího kroku – sjednocení AP. Pokud se nemýlím – a kdyžtak mne opravte – stačí všem routerům na stejné síti nastavit stejné SSID, zabezpečení a heslo a o zbytek se postará podpora roamingu v zařízení. Zatím se zdá, že vše funguje, jak by mělo.

Leave a Reply